Stručná historie
Bylo to někdy na podzim roku 1986. V Blahoslavově domě, v evangelické modlitebně na Lidické ulici v Brně, se sešlo několik, možná deset nebo dvanáct zpěváků, kteří měli chuť zpívat „starou muziku“. Tehdy asi nikdo z nich netušil, že stojí na začátku dnes již třicetileté společné práce, která se stala neoddělitelnou součástí života mnoha z nás. Většina zpěváků měla zkušenosti z kostelních nebo jiných pěveckých sborů, pro toto uskupení byla však představa ještě trochu jiná. Záměrem bylo zpívat v kostele, zpívat k Boží chvále, chtěli jsme se ale pustit i do skladeb složitějších, rozměrnějších, polyfonních. Protože v té době byli již mnozí z nás dost časově vytížení - někteří měli např. malé děti - bylo nutné zvolit způsob práce poněkud samostatnější, než bývá zvykem. Od začátku jsme počítali s technickým zvládnutím jednotlivých partů doma, na zkouškách se pak skladby dávaly dohromady a pracovalo se na výrazu a konečné podobě skladeb. Jako velmi prozíravý se ukázal nápad společných zkoušek po deseti dnech - ve čtvrtek a v neděli. Každý týden byl příliš často, dva týdny pak příliš dlouho. Brzy se ukázalo, že se v jedné církvi nenajde dost lidí nadšených pro takovou náročnou práci. Mnozí přivedli své přátele, a tak již v samotném začátku dostal soubor charakter ekumenický, ve kterém se ke společné práci scházeli křesťané protestanští, římskokatoličtí, evangelikální. Neuzavírali jsme se nikomu, kdo měl chuť zpívat a respektovat křesťanské zaměření souboru, i když nepatřil k žádné církvi. Takové široké společenství, kde nás spojuje společné úsilí pro dobrou věc, jsme vždycky vnímali jako velké obohacení.
Archivní záznamy ukazují, že první zpívání konalo se 21. prosince 1986, kdy Brněnský ekumenický sboreček zazpíval v evangelickém kostele na Pellicově ulici v Brně úvodní sbor Hosanna z Markových pašijí M. G. Perandy. Výběr z těchto pašijí pak zazpíval o velikonocích roku 1987. Pašije, velikonoční příběh umučení Pána Ježíše Krista, se staly oblíbenou součástí repertoáru BESu po mnoho let až do současnosti: Markovy pašije M. G. Perandy, Matoušovy pašije H. Schütze, Janovy pašije Villema Vogela, Lukášovy pašije podle rukopisu J. S. Bacha – to už s malým orchestrem, Matoušovy pašije J. G. Kühnhausena. Kromě toho soubor nastudoval několik desítek barokních a renesančních skladeb. K dnešnímu dni prošlo sborem snad okolo 80 zpěváků, jádro souboru však zpívá – po návratech z mateřských dovolených a jiných nucených přestávek – už celých třicet let. Sboreček jsme si říkali proto, že nás vždycky bylo jen okolo dvanácti, nikdy se soubor nerozrostl do větších rozměrů.
Od roku 2009 se již nenazýváme Sborečkem, ale Brněnským ekumenickým sborem. Prý jsme již dospělí, říkali někteří. Ale my, staří členové stejně víme, že je to pořád Sboreček. I když už nás někdy bývá i patnáct...
S ohledem na skutečnost, že zpěváci pocházejí z různých brněnských církví a farností, koná se společné zpívání na veřejnosti jen několikrát do roka – někdy při bohoslužbách, někdy jako koncert v kostele – v poslední době často s komorním orchestrem složeným z přátel BESu. Často i mimo Brno. Bude nám potěšením, pokud někoho tyto informace zaujmou natolik, že třeba dostane chuť s námi společně pracovat.
V září r. 2016
Luboš Raus